NW Wien
Další z řady prvních kopřivnických výrobků dostal jméno Wien. Stal se čtvrtým typem vyrobeným na našem území, a tedy jedním z prvních automobilů, jezdících na našich silnicích. Zasloužila se o to u nás Kopřivnická vozovka. Současně ve Vídni začala stavět automobily dosavadní výrobna kočárů a koňských povozů Lohner. Obě dílny měly tehdy dostatek kvalifikovaných pracovníků na výrobu podvozků a kvalitních kočárových karosérií, za to automobilový motor si zatím ještě vyrobit nedovedly, a proto do svých prvních vozů montovaly motory zakoupené jinde. V Kopřivnici to byly motory značky Benz, čtyřdobé ploché ležaté dvouválce, nezývané taky jako boxer - motory o objemu 2,7 litru, které dávaly optimální výkon při 600 ot/min. Motor se uváděl do chodu roztočením setrvačníku. Na voze tohoto typu s upraveným motorem získal své sportovní úspěchy Liebig, který stejně proslavil i typy Nesselsdorf a Spitzbub. Největšího úspěchu dosáhl v březnu roku 1900 při závodech z Nice do Draguignanu, kde při jízdě oběma směry vybojoval druhé místo průměrnou rychlostí 40 km/h a o tři dny později v horském závodě Nice - La Turbie stanul na stupních nejvyšším. Přitom jezdil na kopřivnických vozech s karosérií kočárového typu s motorem vzadu a s řidítky, zatímco jeho konkurenti už startovali na vozech ortodoxní koncepce s obdélníkovým nosným rámem, s ležatým nebo stojatým motorem vpředu pod motorovou kapotou, s roztáčecí klikou vpředu a s volantovým řízením na šikmém sloupku. Tyto nižší a stabilnější vozy obouvané již do pneumatik, dosahovaly vyšší rychlosti. Přesto kopřivnické automobily ještě několik let zachovávaly svou původní koncepci s motorem vzadu (která později Tatru tak proslavila) a přes některé nevýhody ve všech významných závodech vítězily. Vůz typu Wien s černou karosérií a olivově zelenými sedadly měl jako předchozí typy zážehový plochý dvouválec umístěný vzadu, rozvod SV, odpařovací karburátor, zapalování odtrhovacím magnetem Bosch a obě nápravy tuhé. Dobré odpérování zajišťovala vpředu eliptická listová péra, vzadu půleliptická listová péra. Vůz s karosérií phaeton pro čtyři osoby měl hmotnost 905 kg, rozvor náprav 1850 mm a rozchod kol vpředu i vadu stejný - 1250 mm. Čtyřstupňová převodovka umožňovala vozu dosáhnout na první rychlostní stupeň pětikilometrovou rychlost, na dvojku 14 km/h, na třetí rychlostní stupeň 23 km/h a na čtvrtý stupeň nejvyšší dosažitelnou rychlost - 32 km/h. Podle záznamů byl tento vůz vyroben dne 10. srpna 1899 v jediném exempláři. Jako zajímavost snad stojí za to uvést, že kopřivnická vozidla budila na startu automobilových závodů u konkurenčních jezdců posměch svým neforemným tvarem a krátkými nápravami. Francouzi je hanlivě nazývali koňskými povozy či "kraksnami", a dokonce v tisku se objevila báseň o sedmnácti slokách , nazvaná Kopřivnické kraksny, v tomto připadě šlo ovšem šlo o báseň slavící vítězství kopřivnických vozů. Popisovala boj o prvenství, který byl velmi tvrdý, a tehdy největší Liebigův konkurent, jedoucí na voze Daimler, se v jedné zatáčce závodu zabil. |