NW První závodní
První speciálně postavený závodní vůz na našem území se "narodil" za pouhých pět týdnů. Výkresová dokumentace s datem 15. května 1900 trvala ještě kratší dobu. Jediný exemplář vozu je dnes vystaven ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. Závodil s ním baron Liebig a obsadil první místo v závodě Nice - La Turbie a druhé místo v závodě Salzburg - Linec - Vídeň. Vůz s velmi nízkým podvozkem neměl karosérii a také motor nebyl zakrytý. Plochý dvouválec byl uložen napříč nad zadní nápravou tak, že osy válců byly rovnoběžné s podélnou osou vozu. Měl dva samočinné sací a jeden výfukový ventil pro každý válec, odpařovací karburátor, odtrhovací zapalování s nízkonapěťovým magnetem Bosch, mazání kapacími maznicemi a centrálním mazacím přístrojem. Třecí spojka byla v setrvačníku. Převodovkou, umístěnou mezi nápravami, poháněl válečkový řetěz. Mezi převodovkou, opatřenou diferenciálním mechanismem, a každým z obou hnacích kol běžel sekundární řetěz. Pásové brzdy působily na zadní kola, ruční brzda na převody. Řidic seděl na vyvýšeném sedadle za volantem, místo spolujezdce se nalézalo podstatně níže na rámu, takže jeho nohy zasahovaly hluboko pod vůz. Objem palivové nádrže činil 42 litry, vodní nádrž za sedadlem řidiče pojala 15 litrů chladící kapaliny. Veškerá příslušenství měl řidič před sebou. Také odpařovací karburátor byl zabudován přímo v palivové nádrži před řidičem. Sací potrubí dosahovalo třímetrové délky. Vodní chladič s nuceným oběhem se nalézal před palivovou nádrží. Spojka na ruční páku se mohla obsluhovat i nožním pedálem pravou nohou, levá noha ovládala pásovou brzdu na nábojích zadních kol. Nejvyšší převod čtyřstupňové převodovky umožňoval při 1800 ot/min dosáhnout vozu rychlosti 82 km/h. Často se v literatuře (i odborné) uvádí, že v Kopřivnici postavili v roce 1900 dva tyto závodní vozy. Jde o omyl, který vznikl při srovnání historických fotografií, zachycujících automobil jednak krátce po dostavění a jednak po opravách a adaptacích. Vůz byl postaven v jediném exempláři. Nad pravým předním kolem na malé skříňce je tovární štítek s nápisem Nesselsdorfer Wagenbaufabrikgesellschaft, Type 2, No 78. A podle tohoto čísla v knize zakázek, uložené v kopřivnickm Technickém muzeu, se dozvídáme, že vůz expedovali ze závodu "po ose" dne 22. května 1900 v 10 hodin 12 minut. V podnikovém archivu je uložen i jeho výkres v měřítku 1:5, datovaný 15. května 1900s nápisem: dvousedadlový osobní automobil typu " Rennzweier" (závodní dvoják). A ještě několik nezbytných údajů: vůz o hmotnosti 975 kg měl obě nápravy tuhé odpérování vpředu listovými eliptickými, vzadu půleliptickými péry, rozvor 1850 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1375 mm, ráfky o rozměrech 800 mm vpředu a 880 mm vzadu, pneumatiky 800 x 90 mm vpředu a 880 x 120 mm vzadu. Náš první závodní automobil neohroženě bojoval na závodních tratích s tehdejšími speciálními stroji francouzských firem Renault, Clement - Bavard, Mors, Peugeot a Panhard - Levassor. Jezdec T. Liebig se s ním zúčastnil závodu na okruhu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde mu jako vážní soupeři konkurovaly závodní vozy de Dietrich a Benz. V roce 1902 se objevil na slavných závodech o Gordon Bennetovu cenu na trati Paříž - Vídeň, kterou tehdy ujel výtěz závodu Marcel Renault na voze stejného jména na trati dlouhé 1360 km za 26 hodin a 10 minut. Tam se ukázalo, že závodní vůz z Kopřivnice svým malým výkonem nestačí na monstra, která již tehdy měla výkon 36,8 kW. Ke konstrukční zajímavosti tohoto vozu náleželo i to, že byl opatřen nakloněným volantovým sloupkem s volantem, místo dosavadních řídítek.
