NW typ S
Do roku 1905 se v Kopřivnici stavěly vozy s plochým dvouválcem a čtyřválcem pod rámem. V roce 1905 se objevil stojatý čtyřválce typu Kronfeld s ventily po obou stranách samostatných válců. Následoval Ledwinkův čtyřválec s ventily po jedné straně (L-hlava), s válci v blocích po dvou, a roku 1906 Ledwinkův čtyřválec typu S s vačkovým hřídelem nad hlavami obou bloků válců (OHC), který vahadly ovládal visuté, na 45°skloněné ventily s vešroubovanými sedly. Spalovací prostory byly půlkulové, nejvyšší výkon dával motor při 2200 ot/min. Kliková skříň byla tunelového typu s kruhovými víky v levém boku pro přístup k ojničním ložiskům. V bloku s motorem se nacházela čtyřstupňová převodovka, jejíž soukolí se do záběru nezasouvala osově, nýbrž radiálně, výkyvným bubnem s vnitřním ozubením. Jen při čtvrtém převodu byl hřídel bubnu spojen přímo s hnaným hřídelem. Zvláštní zvonovitá konstrukce umožňovala použít pro celou převodovku pouze pět ozubených kol. Klikový hřídel se pohyboval na kuličkových ložiskách, ojnice v pánvích z bílého kovu. Motor spočíval na třech bodech. Kuželová spojka se při úplném vyšlápnutí zabrzdila, řazení mohlo být tedy bezhlučné. Pedál spojky současně odjišťoval zámek ozubeného zasouvacího bubnu, takže bez vypnutí spojky se nedalo řadit. Vůz měl obě nápravy tuhé, odpérované vpředu i vzadu listovými péry, rozvor náprav činil 3100 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1280 mm. Hmotnost auta udával výrobce 1600 kg, nejvyšší rychlost 90 km/h při úplném obsazení šesti osobami. Světlá výška vozu byla 230 mm. K obutí se používaly pneumatiky o rozměrech 820 x 120 mm. Podle publikace autorů ing. Ljubomíra Szpuka a Karla Rosenkranze, vydané redakcí závodního časopisu Tatrovák v roce 1967, udělal celou konstrukci vozu doma konstruktér Ledwinka za pomoci dr. ing. Antonína Kličky (tehdy ještě studujícího) bez vědomí generálního ředitele již v roce 1906. Dokonce prvních deset vozů se prodalo bez obchodní organizace, takže v archívu Tatry v knize dodávek se typ S objevuje poprvé až v roce 1910. Originálnost konstrukce proslavila tento typ tak, že v roce 1910 se objevil šestiválce stejné koncepce, s válci ve třech blocích o objemu 4959 cm3 o výkonu 36,8 kW (50 k) při 2600 ot/min. tento silnější vůz měl rozvor náprav 3450 mm, rozchod kol 1400 mm a dosahoval rychlosti až 110 km/h na pneumatikách o rozměrech 895 x 135 mm. Zvláštností byly dvě nožní brzdy: jedna působila na spojovací hřídel, druhá (stejně jako ruční parkovací) přímo na hlavy zadních kol. Přes úspěšnost nové konstrukce se vozů tohoto typu prodalo v roce pouze 12 kusů a v následujícím roce 13. Teprve v roce 1914 stoupl počet prodaných vozidel typu S na 22 kusů. |