NW Spitzbub
I tento vůz patří do první desítky první série kopřivnických automobilů, vyrobené v jediném roce. Všechny byly stejné koncepce jako Präsident, ale stavěly se s různými karosériemi. Motor měly zpočátku všechny stejný - dvouválec Benz uložený podobně jako u Präsidenta pod zadními sedadly. Nejprve se jednotlivé vozy označovaly jmény (Meteor, Nesselsdorf, Wien, Bergsteiger, Versucher, Autohof, Spitzbub, Phaeton), ale protože se zřejmě vhodných názvů nedostávalo, označovaly se pak jen typovým označením, a to buď podle karosérie (phaeton), nebo podle počtu míst (Vierer, tedy Čtyřka). Když byl v roce 1901 zaveden do výroby novější čtyřsedadlový model, dostal název "Nová čtyřka", aby se odlišil od předchozího typu "Stará čtyřka" (Alter Vierer). Když pak přibývaly další modely, označovaly se už jen velkými písmeny abecedy a zpětně se všechny dosud vyrobené vozy "Staré čtyřky" označily písmenem A, vozy "Nové čtyřky" B a další pak C, D, E F a dále. A tak dosud popisované kopřivnické vozy patří mezi typy A - Stará čtyřka. Původně se stavěly s třístupňovým převodem s plochým koženým řemenem, ale ten se příliš neosvědčil. Neúměrně se vytahoval, přestože se pro snadnější rozjíždění montovala na předlohu v řemenicích kuželová spojka. Zejména při jízdě do kopce řemen z řemenic sklouzával. Příliš se neosvědčila ani rekonstrukce převodového ústrojí pohonem pomocí pětilanového převodu. Proto se nakonec použilo převodu kloubovým řetězem, a to tak, že pohon se převáděl od ozubeného kola na klikovém hřídeli motoru kloubovým řetězem dopředu na ozubené kolo předlohového hřídele převodovky, s ozubenými koly ve stálém záběru a přesuvnými zubovými objímkami. Na sekundární hřídel převodovky rovněž umístěný napříč vozu, působila ruční pásová brzda, s diferenciálem a po každé straně ozubeným kolem. Řetěz převáděl pohon dozadu na každé zadní kolo zvlášť. Kuželová spojka na klikovém hřídeli motoru se ovládala ruční pákou. Vůz dokončený dne 19. prosince 1899 v pořadí jako padesátý sedmý, byl vybaven zážehovým plochým dvouválcem Benz umístěným vzadu. Měl rozvod SV, odpařovací karburátor zapalování odtrhovací s nízkonapěťovým magnetem Bosch, obě nápravy tuhé, rozměr plnopryžových obručí 800 x 65 mm vpředu a 1100 x 90 mm vzadu.Odpérování zajišťovala vpředu listová eliptická péra, vzadu půleliptická. Palivová nádrž pojala 42 litrů, hmotnost vozu byla 950 kg, rozvor náprav byl 1850 mm, rozchod kol vpředu i vzadu byl 1250 mm. Vůz na první rychlostní stupeň dosáhl rychlosti 6 km/h, na dvojku 15 km/h, na trojku 27 km/h a na čtvrtý rychlostní stupeň 36 km/h. Typickou karosérii s ladným "labutím krkem" vpředu charakterizovala zelená barva, sedadla z hnědé kůže měla červené prošívání a bílé orámování. Kožená střecha chránila opět jen zadní sedadlo, případně osobu na nouzovém sklápěcím sedátku, kdežto prostor řidiče nebyl před nepohodou chráněn. Pro noční provoz sloužily dvě boční acetylénové svítilny, doplněk vybavení tvořila velká brašna na nářadí a náhradní díly. K řízení se dosud používala řídítka, jimiž se současně řadily rychlostní stupně. |