NW Präsident
Präsident je první skutečný automobil ve střední Evropě vyrobený továrním způsobem. Postavili jej v Kopřivnické vozovce s určením reprezentovat náš průmysl na Jubilejní výstavě ve Vídni, která se konala ve dnech 7. května až 1. října 1898. Vůz měl dokumentovat vysoké mistrovství kopřivnických dělníků v řemeslném zpracování jak po stránce kolářské tak i karosářské. V roce 1897 zakoupila vozovka Benzův vůz Phaeton s dvouválcovým motorem a navíc jeden samostatný motor. Motor byl určen pro náš první automobil, vůz Phaeon sloužil k zaučení kopřivnického strojmistra Cahela v řízení a obsluze a v Kopřivnici dostal název Instruktor. Automobil Präsident nebyl kopií Benzova vozu. Vynikal zcela novou , původní koncepcí. Konstrukce karosérie vycházela z jednospřežního kočáru Mylord pro čtyři osoby, který, který se ve vozovce vyráběl. Jako pohonná jednotka se použil zakoupený Benzův kapalinou chlazený ležatý čtyřdobý dvouválec o objemu 2750 cm3, který dosahoval 600 otáček za minutu a dával trvalý výkon 3,7 kW (5 k). Motor byl umístěn v zadní části vozu pod zadním sedadlem. A řešení s motorem vzadu pak zůstali v Kopřivnici dlouhá léta věrni. Pohonná směs se tvořila v odpařovacím karburátoru. Zapalování bylo nízkonapěťové odtrhovací. Chlazení obstarával válcový chladič zvláštní konstrukce, umístěný za zadním sedadlem, doplněný dvěma vodními nádržemi, dvěma parojemy a plášťovým tvarovým strážníkem páry vpředu vozidla. Systém chlazení obsahoval 27 litrů chladící kapaliny. Hnací sílu z převodových řemenic o průměru 300 a 200 mm přenášel na zadní nápravu kloubový řetěz. Mazání obstarávaly kapací a tlakové maznice. Zadní kola měla průměr 1100 mm. Přední kola o průměru 820 mm se již natáčela kolem svislých čepů. Vůz neměl ještě volant, řídil se jako jízdní kolo řídítky. Rychlostní stupně se řadily tak, že se při změně převodů nakláněl celý řídící sloupek s řídítky buď k řidiči, nebo od něho. Přední kola chránil nárazník, což bylo tehdy také světovou novinkou. Motor se uváděl do chodu roztočením setrvačníku ruční klikou. Hnací síla se od motoru přenášela na předlohový hřídel pomocí dvou plochých zkřížených řemenů, pohánějících dvojicí odstupňovaných pevných a volnoběžných řemenic. Na předlohovém hřídeli před zadní nápravou byl diferenciál, známý již od roku 1828 a z jeho obou konců se pohon odváděl ozubeným kolem a kloubovým řetězem. Vůz měl dvě brzdy: ruční špalíkovou na pryžové obruče kol a nožní pásovou na náboje zadních kol. Po dokončení stavby vozu a po několika zkušebních jízdách byl připraven Präsident k přepravě "po ose" do Vídně na výstavu. Vůz vyjel z Kopřivnice 21. května 1898 obsazen čtyřmi osobami a do Vídně dojel druhý den po obědě, když posádka v noci jen krátce odpočívala. Trať dlouhou 328 km ujel za 24 a čtvrt hodiny, z toho čisté jízdy to bylo 14 a půl hodiny. Cesta byla místy přímo triumfální, místy však dobrodružná, a to zejména pro cyklisty, kteří automobil kromě druhého doprovodného vozu značky Benz provázely. Snad pro ilustraci jen jedinou větu s obsáhlé reportáže o této cestě, kterou přinesl vídeňský tisk: " Jezdci na kolech, kteří byly posláni z Hulína jako předvoj a kteří dálkovým jezdcům poskytovaly velmi cenné služby, byly od venkovského obyvatelstva insultováni a bylo po nich házeno kamením..." Pokud jde o rozměry vozidla, bylo dlouhé 3225 mm, široké 1472 mm, vysoké včetně střechy 2290 mm, rozvor náprav činil 1780 mm, rozchod kol 1150 mm, světlá výška pod předlohou 260 mm. Setrvačník měl průměr 570 mm, zplynovač byl odpařovací se dvěma odpařovacími nádobkami směšovacím ventilem se škrtící klapkou. Každý válec byl vybaven samostatným tlumičem výfuku. Palivová nádrž pojala 23 litrů petrolejového éteru. V Kopřivnici v letech 1974 - 1976 postavily podle původních výkresů věrnou repliku tohoto historického vozu. Práce na ni si vyžádala přes desettisíc konstrukčních hodin, rozkreslení 1146 výkresů a práci sedmi set obětavců. Tahle replika je dnes uložena v Technickém muzeu v Kopřivnici. A kde je originál? Ten je uložen v Národním Technickém Muzeu v Praze.  |