NW Tourenwagen
Tento cestovní vůz vyrobili krátce po dokončení prvního závodního automobilu (dokončili jej 22. května 1900 jako 64. výrobek vozovky a dodali jej panu Erdödymu do Maďarska) a v mnohém se mu v základní koncepci podobá. Poháněl jej zážehový plochý dvouválec Benz, umístěný vzadu, s rozvodem SV a odtrhovacím zapalováním s nízkonapěťovým magnetem Bosch. Vozidlo o hmotnosti 846 kg mělo obě nápravy tuhé a odpérování vpředu listovými péry eliptickými, vzadu půleliptickými. Třebaže mělo čtyřstupňovou převodovku a pneumatiky (o rozměrech 700 x 90 mm vpředu a 950 x 90 mm vzadu), ostatní části byly starého provedení, to znamená řízení řídítky, čtyřsedadlová karosérie s čalouněnými sedadly a nízkými opěrkami, s chráničem převodového řetězu s vodním čerpadlem, ale bez zásobníku chladící kapaliny. Protože v roce 1900 nedokázali v Kopřivnici vyvinout vlastní pohonnou jednotku, používali pro své první výrobky zakoupeného motoru od firmy Benz. Proč zrovna od Benze? Abych mohl tuto otázku spolehlivě vysvětlit, je třeba se vrátit o několik let zavítat do Liberce. V roce 1893 se vypravil z liberce do Mannheimu mladý syn majitele severočeských textilek Theodor Liebig ke Karlu Benzovi, který právě zahájil výrobu nového typu - Viktoria. Mladý Liebig jeden z těchto vozů zakoupil a odvezl jej do Liberce. Asi po půl roce se vydal se svým přítelem doktorem Stránským na cestu do Mannheimu k jeho tvůrci Benzovi a odtud do Francie a zase nazpět. V první etapě své cesty ujeli 939 km za 69 hodin, celkem absolvovali bez závažnějších poruch trať dlouhou 2500 km. Tato cesta značně pomohla Benzovi k propagaci kvality jeho výrobku po celé Evropě a ten z vděčnosti prodal jeden ze svých vozů do Kopřivnice, kde se právě chystali zahájit výrobu automobilů, ale protože něměli vhodný motor, jeden u Benze zakoupili. Spolupráce se osvědčila, a tak v letech 1899 i 1900 kupovala Kopřivnická vozovka motory u Benze v Mannheimu.
