NW první nákladní vůz

V témže roce, kdy první automobil Präsident vjel do Vídně, dokončily v dílnách Kopřivnické vozovky první užitkový automobil trambusového typu s plochým motorem pod ložnou plochou za zadní nápravou. Byl pravděpodobně prvním, nebo alespoň jeden z prvních nákladních automobilů na světě. Tento vůz se nezachoval, jen jeho fotografie, výkresová dokumentace a popis, který vyšel v rakouských novinách Neues Wiener Tagblatt 19. března 1899. Podle něj šlo o čtyřválec elegantního vzhledu ve světlých barvách o nosnosti 2,5 tuny, se třemi rychlostními stupni, o spotřebě 4 kg benzínu za hodinu a nejvyšší rychlosti 20 km/h. Otevřená kabina pro řidiče a spolujezdce měla zaoblený plechový kryt, chránící nohy posádky. Sedadlo bylo dřevěné, laťkové. Vůz se ovládal řídící pákou s rukojetí, dvěma pákami převodů, pákou ovládající zubovou spojku, spojující oba dvouválcové čtyřdobé motory Benz, páčkou na ovládání motoru, pedálem provozní pásové brzdy a pákou ruční brzdy vně prostoru pro řidiče. Nosný rám automobilu tvořily nýtované válcové profily s osovou roztečí podélníků 800 mm. Ložná plocha o rozměrech 1720 x 3510 mm měla pevnou přední stěnu, oddělující ji od řidiče a spolujezdce. Postranice, vysoké 250 mm, byly sklopné, stejně tak jako zadní čelo, které v případě potřeby šlo zcela sejmout. Ložná plocha byla zastřešena, střechu nesly čtyři dřevěné sloupky v rozích. Podlaha byla dřevěná. Pohonnou jednotku vozu tvořily dva shodné dvouválcové motory umístěné pod podlahou, na příčkách zadního rámu za zadní nápravou. Pouze jeden motor měl spouštěcí mechanismus, druhý se spouštěl silou prvého. Motory se navzájem spojovaly zubovou spojkou, ovládanou pákou z místa řidiče. Mohly se spojit buď v rovině klik, takže dva a dva válce pracovaly společně, nebo otočené o 180°, respektive 90°, s postupným zapalováním. Oba měly společný odpařovací karburátor, jehož dno zahřívaly výfukové plyny. Odpařovací elementy tvořily tři knoty, svisle uložené ve skříni zplynovače. Každý motor měl samostatný tlumič výfuku, zavěšený vespodu. Levý spouštěcí motor se ovládal roztáčecí klikou, pravý se pak připojil podle potřeby zubovou spojkou. Motory chladila kapalina - odpařovacím způsobem ve dvojitých stěnách válců. Pára stoupala do prostoru dvojité střechy, kde kondenzovala a jako kapalina se znovu vracela do zásobníku, ochlazována proudícím vzduchem přes spojovací trubky. Objem každého válce byl 1357 cm3. takže celkový objem byl 5428 cm3. Vůz dosahoval rychlosti 15 - 20 km/h. Dřevěná kola s ocelovým ráfkem měla vpředu průměr 750 mm, vzadu 900 mm. Převod Gallovými řetězy byl řešen tak, že primární řetěz poháněl všechna primární ozubená kola jednotlivých stupňů. Ozubené kolo každého převodu mělo samostatný hřídel, na kterém bylo i sekundární kolo téhož převodu. Zasunutím třecí spojky se spojilo primární a sekundární kolo jednotlivého rychlostního stupně. Sekundární kola všech stupňů pak odepínal sekundární řetěz spolu s ozubeným kolem zadního kola. Převodovka zavěšená před zadní nápravou pracovala tak, že točivý moment motoru přenášel ten převod, jehož třecí spojka byla zapojena. Vůz měl pevné nápravy, přední odpérované soustavami eliptických per. Na koncích přední nápravy byly otočné čepy kol. Zadní nápravu odpružovaly čtyři dvojice vinutých pružin. Provozní brzda tvořila součást výstupního hřídele převodovky a působila svým pásem na třecí buben. Ruční brzda s dřevěnými špalíky tlačila na ráfky zadních kol.