NW Autohof

Další s jednokusové série prvních kopřivnických automobilů, vyrobených v roce 1899, byl opět vybaven dovezeným zážehovým plochým dvouválcem Benz, umístěným vzadu, s rozvodem SV. Sací ventily byly samočinné, výfukové ovládány vačkou. Pohonná směs se do válců nasávala z povrchového odpařovacího karburátoru ohřívaného výfukem, do kterého přitékalo palivo z nádrže na 42 litrů umístěného pod sedadlem. Zapalování bylo odtrhovací s nízkonapěťovým magnetem Bosch, mazání zajišťovala kapací maznice. U vozu s oběma tuhými nápravami obstarávala odpérování vpředu eliptická listová péra, vzadu půleliptická péra. Hmotnost vozu udával výrobce 910 kg. Rozvor náprav byl 1850 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1250 mm. Hnací síla se od motoru na předlohový hřídel přenášela pomocí dvou plochých zkřížených kožených řemenů,  pohánějící  dvojici odstupňovaných pevných a volnoběžných řemenic. Na první rychlostní stupeň vyvinul vůz rychlost 8 km/h, na dvojku 20 km/h, na třetí rychlostní stupeň jezdil 33 km/h a na čtyřku maximální rychlost 48 km/h. K řízení sloužila jako u předchozích typů velocipédová řidítka umístěná na svislém naklopitelném sloupku na pravé straně vozu, odkud byla vyvedena táhla k řídícímu mechanismu předních kol. Převod řízení na střední řídící páku obstarával kloubový řetěz. Rychlosti se řadily nakláněním sloupku: od sebe řidič řadil vyšší rychlostní stupeň přitažením k sobě nižší. Neutrál byl uprostřed. K brzdění sloužily dvě brzdy - ruční špalíková na pryžové obruče kol a provozní nožní pásová na náboje zadních kol. Přední kola chránil nárazník, který hrál v pozdějších letech v patentování podobných zařízení významnou úlohu. Vůz byl karosován opět jako phaeton s kočárovým provedením, se sklápěcí střechou nad zadní dvojicí sedadel a osvětlovaly jej tři svítilny: dvě se svíčkami na boku vedle řidičova sedadla, jedna acetylénová vpředu uprostřed, opatřená bunzenovým generátorem od firmy Blériot z Paříže. Lakování karosérie bylo hnědé, stejně jako i prošívání sedadel, zhotovených z bílé přírodní kůže, bílou barvu měly i sedadlové tabule. Kočárové blatníky doplňovaly koženkové zástěrky, podlahu pokrývaly vlněné koberce a linoleum. Za řidičovým sedadlem se nalézalo sklopné nouzové sedátko, které ovšem bylo situované do protisměru. Podle záznamu v kopřivnickém archívu byl tento vůz Autohof prodán 19. října 1899 za 3726 korun zájemci do Vídeňského Nového Města.