Tatra 57
Úspěšná koncepce dvouválce podnítila kopřivnické konstruktéry k odvozování celé řady dalších typů osobních i lehkých nákladních automobilů, jen s tím rozdílem, že původní motor nahradily plochým čtyřválcem různého objemu.Typová řada vyvrcholila typem 57, lidově nazývaným "Hadimrška", který se pak v několikrát modernizované podobě s několika druhy karosérií vyráběl od roku 1931 až do roku 1948. Vůz poháněl plochý čtyřválec OHV s protilehlými válci, chlazený vzduchem pomocí větráku na předním konci klikového hřídele. K přípravě směsi vzduchu s benzínem sloužil karburátor Zenith 30T. Palivo přicházelo ke karburátorům samospádem z 35litrové nádrže umístěné vpředu. Zapalování bylo šestivoltové dynamo-bateriové, mazání tlakové oběžné. Převod hnací síly obstarávala jednokotoučová suchá spojka s vnějším průměrem obložení 181 mm a čtyřstupňová převodovka se zpětným chodem. Karosérie "seděla" na páteřovém nástavném rámu s dělenou přední nápravou, se dvěma příčnými listovými péry a dvěma pákovými olejovými tlumiči výkyvů. Zadní nápravu charakterizovali výkyvné polonápravy s jedním příčným půleliptickým pérem. Hřebenové řízení umožňovalo zatáčku o nejmenším průměru 12 metrů. Disková kola s ráfky 3,25 x 16" se obouvala pneumatiky o rozměrech 5,25 x 16. Nožní provozní mechanická brzda brzdila všechna čtyři kola, ruční parkovací působila jen na zadní kola. Vůz dosahoval nejvyšší rychlosti 85 km/h při spotřebě 8 - 10 litrů paliva na 100 km při vlastní hmotnosti 780 kg (podvozek vážil 410 kg). Hadimrška měřila na délku 3400 - 3500 mm, na šířku 1450 mm, vysoká byla 1520 mm. Měla rozvor náprav 2550 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1200mm a světlou výšku 210 mm. Vozy prvního typu později nahradily modernější označené písmeny A a B a vůz se vyráběl rovněž v luxusním provedení s koženým čalouněním a kryty náhradních kol. Neobvyklé disky kol typu Bibendum s nesymetrickým ráfkem si vyžadovaly odlišný způsob montáže plášťů. Velmi oblíbená stahovací střecha se u tohoto typu mohla stáhnout celá a nebo jen částečně pouze nad předními sedadly. Hadimrška se stala první ze série tatrovek označovaných "šťastnou sedmičkou" a tato tradice se pak dlouho udržovala ve značení dalších typů (například Tatra 77,87,97,107), až skončila u závodního monopostu Tatra 607. Tatra 57A se zrodila v roce 1935 a vyráběla se čtyři roky. Podvozek zůstal téměř beze změny, došlo jen k některým karosářským úpravám a při stejném objemu motoru dosahovala většího výkonu 14,7 kW (20 k). Následující model Tatra 57B se vyráběl ještě 4 roky po válce. Celkem opustilo výrobní závod 22000 kusů typu 57. Poslední model z roku 1938 dostal již motor s větším objemem 1256 (vrtání 73 mm, zdvih 75 mm) a přiměřeně vyšším výkonem 18,4 kW (25 k). Všechny vozy poháněly vzduchem chlazené motory, neboť kopřivničtí konstruktéři si od počátku uvědomovali mimořádné přednosti tohoto způsobu chlazení pro provoz automobilů. Intenzívně pokračovali v soustavném vývoji chlazení vzduchem, i když se nadále nevyhýbali tradičnímu řešení kapalinou chlazených motorů.
