Tatra 11 Targa Florio
Při konstrukci tohoto závodního vozu v Kopřivnici použily řadu dílů ze sériové Tatry 11 a výrobu speciálních dílů značně urychlila dílenská zkušenost z předchozího závodního automobilu. Navíc se při konstrukci muselo počítat zejména se specifickými zvláštnostmi profilu tratě sicilského okruhu. Celková koncepce vozu se však nikterak nelišila od jeho sériového provedení. Nosnou část podvozku tvořila páteřová ocelová trouba o průměru 110 mm a tloušťce 3 mm, na níž byl v přední části přišroubován motor s převodovkou, v zadní části pak skříň rozvodovky a diferenciálu s výkyvnými polonápravami. Přední náprava kotvila na vaně z lehké slitiny, přišroubované k přední části motorové skříně. Zatímco všechny předcházející tatrovácké typy měly tuhé přední nápravy, Targa Florio měla všechna kola nezávisle odpérovaná výkyvnými polonápravami. Pérování vpředu i vzadu pracovalo s příčnými půleliptickými péry. Mechanické bubnové brzdy působily na všechna čtyři kola. Jako pohonná jednotka sloužil osvědčený motor z "jedenáctky", tedy čtyřdobý plochý dvouválec vzduchem chlazený, ovšem upravený. Motor Targa Florio měl dvě tříventilové hlavy válců. Vzduch nahánělo dmychadlo, spojené se setrvačníkem. Nejvyšší výkon dával motor při 5000 ot/min, kdy dosahoval rychlosti 120 km/h při průměrné spotřebě 13 - 14 litrů na 100 km.Výkon motoru se přenášel prostřednictvím suché spojky na čtyřstupňovou převodovku a z ní spojovacím hřídelem, procházejícím páteřnicí k rozvodovce a zadní nápravě. Konstrukce přední nápravy byla převzata z Tatry 17. Prostá karosérie závodního vozu byla dvousedadlová, z hliníkového plechu a z letecké překližky a měla hmotnost pouze 25 kg. Sedadlo spolujezdce asymetricky posunuté poněkud dozadu umožňovalo řidiči z vozu lepší výhled na trať. Za karosérií spočívala nádrž na 60 litrů paliva a za ní řemen přidržoval dvě náhradní kola. Dvě proto, že vůz měl rozměr předních pneumatik jiný (715 x 110 mm) než zadních (715 x 115 mm). Závodní vůz byl dlouhý 3150 mm, široký 1480 mm, světlost nad zemí 200 mm, rozvor náprav 2345 mm a rozchod kol 1200 mm. Byl vyroben pouze ve čtyřech exemplářích, poněkud se navzájem lišících, bohužel ani jediný se nedochoval!!! Nejcennější úspěch získala Tatra v roce 1925 na sicilském okruhu o štít hraběte Floria, kde dvě malé Tatry obsadily prvá dvě místa, porazily slavné značky Salmson a Amilcar a vítězný vůz překonal dosavadní rekord o plných 26 minut. Kamenitý okruh dlouhý 56,5 km, měl stoupání od 10 do 900 metrů nad mořem, sta úzkých zatáček, příkrých stoupání i strmých sjezdů, z vozovky byly vyrvány kameny a zatáčky hluboce rozbrázděny těžkými vozy. Před závodem se konkurenti vysmívali našim dvouválcům a chlazení vzduchem, o to větší bylo nedšení a obdiv po vítězství. Tatrováci ještě před závodem vyzkoušeli oba vozy ježděním přes železniční pražce a jejich odolnost a výborné "sezení" na rozbitém okruhu Targa Florio se osvědčily. Vůz měl drátová kola typu Rudge Whithworth s centrálními maticemi a v předu lehké blatníky, speciálně pro Targu vyrobené. Přední i zadní brzdy měly nejen vyrovnávač napětí ovládacích lanek, ale i ruční seřizování za jízdy. Před jezdci umístěné drátěné síto zachycovalo odletující kamení. Naši jezdci jeli závod nonstop, neboť nemuseli během jízdy doplňovat chladící kapalinu ani benzín jako jejich soupeři. Na dochovaných historických fotografiích jsou zachyceny vždy jen nanejvýš tři vozy vedle sebe, čtvrtý byl údajně vyroben jen na náhradní díly. Škoda jen, že se do dnešní doby nedochoval ani jediný kus, a tak se můžeme setkat na různých veteránských akcích, jako je například Ecce Homo ve Šternberku s replikami těchto jistě bezesporu výjimečných mezníků historie vozů Tatra. |