Tatra 52
"Dvoulitrová Tatra se čtyřválcovým motorem o výkonu 30 koní je vytrvalý, vždy k službě připravený vůz pro město i cesty a je žádán hlavně pro svoje skromné nároky na obsluhu. Jsou v něm použity všechny ty konstrukční zásady, které udělaly Tatru slavnou: vzduchové chlazení, výkyvné polonápravy a páteřový rám." Těmito slovy představil výrobce v prospektech svůj osvědčený typ, u něhož byla v roce 1930 právě modernizovaná karosérie a tvarově přizpůsobena ostatním typům, zatímco motor a podvozek zůstaly téměř beze změny. Tatra 52 setrvala ve výrobním programu kopřivnické automobilky až do roku 1938 a v tomto období se jich postavilo celkem 1687 s různými karosériemi, které ne vždy pocházely od kopřivnických karosářů. Některé z nich karosovala firma Josef Sodomka ve Vysokém Mýtě. Vyráběly se v nejrůznějších provedení: nejrozšířenější byla limuzína se šestisedadlovou uzavřenou karosérií, dále pak sportovní kabriolet, policejní, dodávkový i sanitní vůz, autodrožka, tzv. falešný kabriolet s pevnou střechou na prodlouženém podvozku, osobní drezína či závodní vůz. Tatru 52 poháněl vzduchem chlazený čtyřdobý čtyřválec OHV s protilehlými válci, který dával nejvyšší výkon při 3000 ot/min, při kompresním poměru 4,9:1. Měl akumulátorové zapalování, čtyřstupňovou převodovku, suchou vícelamelovou spojku, přední nápravu tuhou a zadní kyvadlovou, obě odpérovány příčným listovým pérem, kapalinové tlumiče pérování, kapalinové brzdy a disková kola se superbalónovými pneumatikami o rozměru 160 x 40. Hmotnost podvozku činila cca 590 kg, karosovaného vozu cca 1250 kg. Při spotřebě 13,5 litru benzínu a 0,2 litru oleje na 100 km dosahoval nejvyšší rychlosti 90 km / h. Palivová nádrž obsahovala 50 litrů benzínu, olejová pět litrů oleje. Automobil s rozvorem náprav 2770 - 3170 mm a s rozchodem kol 1300 mm byl dlouhý 3700 až 4100 mm, široký 1650 mm, vysoký 1650 mm, podlaha od země vzdálená 380 mm, světlá výška 220 mm. Čtyřdveřová karosérie (prodávaná tehdy za 63000,- Kč) měla mezistěnu s posuvným sklem, ve dveřích spouštěcí okna, dvě nouzová sedátka, koberce, stropní svítilnu s vypínačem, dva popelníky, síťku na zavazadlo, dva věšáky, rukojeť na mezistěně, opěrky nohou, záclonky na čtyřech zadních oknech a na okně zadní stěny, stupačky s pryžovým obložením, a kování uvnitř vozu niklovaná, zevně chromované. Se stejným motorem se vyráběla i pětisedadlová kolejová osobní drezína s uzavřenou karosérií, jejíž kostra byla zhotovena z tvrdého dřeva a zevně potažena ocelovým plechem. Uvnitř drezíny se nacházela dvě místa k sezení vpředu a tři vzadu, pérovaná sedadla byla potažena umělou kůží, podlahu kryl vroubkovaný plech. Na zadních dveřích vyseli jednoduché brašny. Vozidlo se jednotně stříkalo zeleným nitrolakem. K osvětlení drážního tělesa sloužil pouze jeden světlomet vpředu uprostřed kapoty. Pokud jde o pohonný agregát, dvakrát zalomený klikový hřídel uložený ve valivých ložiskách měl protiváhy k vyvážení klikového ústrojí. Ventily poháněl vačkový hřídel v dolní části motorové skříně. Na vačkovém hřídeli se nacházelo i čerpadlo s ozubenými koly, sloužící k oběžnému tlakovému mazání motoru. Chlazení vzduchem obstarával lopatkový větrák na setrvačníku a vháněl k válcům proud čerstvého vzduchu dvěma kanály. Spojka byla suchá pětilamelová. Ploché čtyřválce Tatra 52 se důkladně prověřovaly v automobilových závodech a soutěžích spolehlivosti. Tak například jeden vůz osazený tímto motorem, přeplňovaným rotačním křídlovým kompresorem Zoller, dosáhl v roce 1930 v závodě Ecce Homo za řízení J. Veřmiřovského nejlepšího času ze všech automobilů. V témže roce startovala na prvním ročníku brněnského okruhu Tatra 52 v závodním provedení s dvoumístnou karosérií se zkráceným rozvorem na 2600 mm a s novými kapalinovými brzdami. Motor, tentokrát bez kompresoru, který měl malou životnost, dával zvýšený výkon 29,4 kW (40 k) při 3600 ot/min. Motory tohoto typu se vyráběly ještě mnoho let po druhé světové válce a sloužily k pohonu jeřábových nástaveb na podvozku Tatry 111 a Tatry138.     Tatra 52 s karoserií od Sodomky.  |