Tatra 17
Kopřivnická automobilka je světoznámá svými vzduchem chlazenými motory, ovšem již méně známé jsou její vozy s kapalinou chlazenými motory, a to zejména osobní automobily, vyráběné až do roku 1937. Patřily k nejluxusnějším modelům této značky. Tatra 17 byl typ tehdy z nové generace vozů s páteřovým rámem: byla první Tatrou, která měla nezávisle odpérovaná všechna kola, s předními i zadními výkyvnými polonápravami, odpérovanými příčnými půleliptickými listovými péry. Tuto novinku, jež se osvědčila u nové Tatry (ta ovšem měla ještě tuhou nápravu) převzali od ní i zahraniční výrobci, například firma Steyer tuto konstrukci použila u svého šestiválce a vzbudila s ním mimořádnou pozornost v roce 1926 na Olympia Show v Londýně. Motor OHC šestiválcové Tatry 17 umožnil dosažení rychlosti 110 km/h na čtvrtý rychlostní stupeň. Motorový blok litý ze siluminu nahoře uzavírala odnímatelná litinová hlava s visutými ventily. Na předním konci vačkového hřídele byl nasazen ventilátor chlazení. Zapalovaní bylo akumulátorové na 12V. Aluminiové víko uzavíralo hlavu válce. Vačkový hřídel poháněla kuželová kola a svislý hřídel (královský). V tunelové klikové skříni byl klikový hřídel uložen na čtyřech valivých ložiskách. Ojnice s kluznými ložisky se vkládaly při montáži do klikové skříně pro Tatru typickými postraními otvory, které se uzavíraly kruhovými víky. Tlakové cirkulační mazání motoru obstarávalo pístové čerpadlo, poháněné excentrem na předním konci klikového hřídele a doplněné čističem oleje a kontrolkou. Čtyřrychlostní převodovka s broušenými zuby kol, se čtyřkou v přímém záběru a se zpátečkou byla v jednom celku s motorovou skříní. Rychlostní páka se nalézala uprostřed vozu, vlevo od ní pak páka ruční brzdy. Kuželová spojka pracovala v olejové lázni, řízení zajišťoval samosvorný šroub s maticí. Přední i zadní náprava byly dělené. Provozní nožní brzda s vyrovnávačem působila na všechna čtyři kola, ruční parkovací pouze na zadní. U páky zadní brzdy končila dvě ocelová lanka vzájemně na sobě nezávislá, z nichž jedno vedlo k nožnímu pedálu brzdy a druhé k ruční páce. Brzdové bubny velkého průměru odlité z hliníkové slitiny s litinovou vložkou měly chladící žebra. Šasi doplňovala drátová kola s drážkovým nábojem s centrální maticí. Na ně se používaly pneumatiky Dunlop SS 32 x 6". Z palivové nádrže nad zadní nápravou objemu 70 litrů dodával benzín ke dvěma horizontálním karburátorům Zenith nasávač Pallas. Vůz dosahoval rychlosti 110 km/h při spotřebě 13 až 15 litrů na 100 km. Hmotnost vozu s karoserií dvojitý faeton (čtyři pevná a dvě sklápěcí sedadla) a dvěma náhradními koly činila 1350 kg, hmotnost samostatného šasi 980 kg při rozvoru náprav 3540 mm a rozchodu kol 1350 mm. Vůz měřil na délku 4500 mm a na šířku 1640 mm, od země k volantu 1350 mm, světlost vozu 240 mm. Karosovaná délka činila 3200 mm. Byl vybaven i otáčkoměrem. Zvláštní pozornost zasluhoval silný přední nárazník, teleskopicky odpérovaný dvěma vinutými pružinami, umístěnými po stranách motoru. Cena tohoto nejlevnějšího šestiválce byla 95000 Kč (podvozku 71000 Kč) a vyrobilo se jich celkem 205 kusů. Později bylo u motoru zvětšeno vrtání na 70 mm a tím i objem na 2310 ccm.
