Stavba repliky Präsidenta
V Kopřivnici nehledí pouze dopředu, ale jsou patřičně hrdi na čest své tovární značky. Proto před lety vznikla myšlenka oslavit 75. výročí postavení jejich prvního automobilu postavením jejich prvního automobilu výrobou přesné repliky. Tatrováci pro toto své rozhodnutí uváděly tři hlavní důvody: Především historický Präsident z roku 1897 byl postaven v jediném exempláři. Postupem ho však vídenští majitelé modernizovali, takže existující vůz, vystavený ve sbírkách pražského Národního muzea, není již technicky tím vozem, jaký skutečně vyrobili naši předkové v Kopřivnici. Za druhé si chtěli sami sobě odpovědět na otázku, zda i dnes dokáží pracovat tak pečlivě jako jejich dědové před více než sto lety A třetím důvodem bylo to, že v kopřivnickém muzeu Tatry chyběl nejzajímavější exponát, u nich vyrobený první automobil. A tak se pustily do práce. Dnes už můžeme říci, že si vedli znamenitě. V Jejich muzeu už stojí věrná replika Präsidenta z roku 1897. Zdaleka nešlo o jednoduchou prácí. Vždyť v kopřivnickém archívu se zachovalo pouze jen 59 sestavených výkresů Präsidenta. Jak bylo tehdy zvykem, neudávaly se všechny rozměry, pouze ty základní. Nejvíc chyběly údaje lícování a opracování a materiál se značil na výkresech jen barevně: modrá znamenala ocel, šedá litinu, žlutá mosaz, oranžová bronz. Některé detaily se musely takřka kriminalistickým způsobem objevovat a dedukovat podle fotografií nebo poznámek. Neméně složitá byla i vlastní stavba, ne níž se podílelo přes šest set obětavých pracovníků, kteří odpracovali přes 30 000 hodin většinou v rámci socialistických závazků. Sotva si kdo umí představit, jaké svízele měli stavitelé s tenkostěnnými mosaznými odlitky, nebo s hořáky karbidových svítilen. Kolik hledání dalo objevit nejvhodnější materiál pro těleso tlumičů výfuku. Kolik bezesných nocí strávili v Kopřivnici hledáním materiálu pro ozdobné prýmky na čalounění sedadel. Neexistoval již odborník ani stroj, který by dokázal vyrobit tradičním způsobem prýmek s požadovaným ornamentem. Ale pomohli ochotní textiláci ze Šluknovska: sestavili matematický program, vyděrovali děrné štítky, nastavily automatiku velkého stroje a pak spustili automatickou linku - jen aby získali dvacet metrů originálního prýmku. Aby replika vozu byla pojízdná , musela se připravit patřičná pohonná směs. Präsident jezdil na petrolejový éter. Toto palivo se odpařuje rychleji než lékárenský benzín; namočíme-li do něho prst, za dvě sekundy oschne. Proto i výběr správného paliva byl složitý, vždyť směs se vytvářela v původním karburátoru volným odpařováním z hladiny. Při stavbě repliky se věnovala mimořádná pozornost i těm nejmenším detailům. Například bylo potřeba vyrobit číslicový počítač vzdálenosti poháněný koženým řemínkem od předlohy, který registruje ujetou vzdálenost. Jako jediný podklad pro konstrukci karbidové lampy sloužila dobová fotografie. Dnešní nová dokumentace této lampy se skládá z 85 výkresů. Při zkouškách se ukázalo, že s plnou náplní svítí lampa tři hodiny! Odměnou za úspěšně dokončenou práci byla první opravdová jízda s novým Präsidentem. Co by mnohý řidič dal za to, aby si mohl sám zkusit! Už zvuk historického dvouválce nás vrací o více jak sto let zpátky. Jízda je uchvacující, jen nezvyklá výška kozlíku budí u někoho dojem, že se vůz v zatáčce musí převrátit. Tlačítkem u řídícího sloupku se nastaví otáčky, sousední páčkou citlivědoladí směšovací poměr paliva a vzduchu, tlačítkem pod předním sedadlem se upraví předstih zážehu. Pak už stačí jen odjistit páčkou při pravém madle sloupek s cyklistickými řídítky a celý sloupek naklonit dopředu. Tím se zařadí první rychlostní stupeň a vůz se rozjíždí. Nakloněním sloupku dozadu se řemenice přesune na druhý rychlostní stupeň a návratem do svislé polohy zařadí "Neutrál". Brzdí nožní brzda, po zastavení vůz zajišťuje parkovací brzda. Směr jízdy se řídí otáčením řídítek. Z výfuku se nekouří, jen pára uniká z otevřeného chladícího systému. Vůz dosahuje rychlosti 27 km/h, jízda je pohodlná i po nerovném terénu díky osvědčeným kočárovým pérům. Úspěšné dokončení stavby repliky historického Präsidenta dalo neúnavným tatrovákům další impuls: ke stotřicátému výročí založení automobilky postavit jinou historickou repliku, tentokrát prvního nákladního automobilu z roku 1899. Později přišli se vstřícným plánem, že vůz dokončí do konce roku 1979. A výsledek? Podařilo se jim překonat i tento termín a vůz mohl obohatit sbírky Technického muzea Tatry Kopřivnice již 7. listopadu u příležitosti oslav 62. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Ani tato práce nešla lehce. Když v dubnu 1976 hrstka neúnavných nadšenců začala na jednu hromadu snášet vše, co se dalo o nákladní "jedničce" sehnat, mnoho toho nebylo. Jedna jediná tovární fotografie vozu po částečné rekonstrukci, neúplná sada detailních výkresů, podrobný popis z tisku z konce předminulého století. Začalo studium všech starých výkresů, na jejichž podkladě se zhotovilo 702 výrobních výkresů. Dalších 140 výkresů motoru, elektroinstalace a palivové nádrže mohli nadšenci použít z dohotovené repliky osobního vozu Präsident. Postavený nákladní automobil se skládá ze 24 skupin a 1333 dílů. Práce byly obtížnější než u Präsidenta, protože, protože se nezachoval ani originál vozu, ani písemné zprávy o jeho jízdách. Přesto v malé dílničce kopřivnického muzea začal vyrůstat skutečný automobil sestavovanými čtyřmi zanícenými finalisty, kteří by však bez obětavé pomoci dalších pěti stovek tatrováků z dílen kopřivnických a příborských závodů Tatry sotva své dílo dovedli k úspěšnému zakončení. Stavba obou replik, z nichž každá měla už tehdy hodnotu přes milión korun, kterou ovšem díky své jedinečnosti nelze penězi vyčíslit, prokázala vysokou technickou zdatnost našich předchůdců i pracovní nadšení a hrdost současníků.