NW Neuer Vierer
Už v roce 1900 začali v kopřivnické automobilce celkově modernizovat všechny vyráběné typy. Nové vozy obohatila celá řada pokrokových konstrukčních detailů, předem vyzkoušených na úspěšném závodním speciálu. Modernizace se projevila i v názvu typu: Nová čtyřka (Neuer Vierer), později označovaném jako typ B. Plochý zážehový dvouválec umístěný uprostřed pod podlahou s rozvodem SV měl odtrhovací zapalování s nízkonapěťovým magnetem Bosch a čtyřstupňovou převodovkou. Odpérování tuhých náprav zajišťovala půleliptická listová péra. Hmotnost vozu činila 1000 kg, rozchod kol 1250 mm, rozvor náprav 1850 mm. Typ B se od předcházejícího "áčka" odlišoval kromě výkonnějšího motoru obdélníkovým rámem, ve kterém byl motor ještě tradičně umístěn dozadu, ale už před zadní nápravu. Převod a uspořádání pohonu odpovídaly předchozímu typu, pouze chladič, palivová nádrž a vodní nádrž se přestěhovaly dopředu. Vůz se řídil volantem na šikmém sloupku. Zásadní změnu doznala konstrukce brzd: pohotovostní brzda, ovládaná nožním pedálem, působila na předlohový hřídel, kdežto ruční brzda na náboje kol. Záměrně ještě nepoužívám u ruční brzdy dnes užívaného názvu parkovací, neboť tehdy se ruční brzda průběžně používala při jízdě k brzdění. Původní pásové brzdy na náboje kol o malých průměrech měli totiž malou účinnost. Další modernizaci typu B charakterizovalo ukrytí setrvačníku a dalších motorových částí pod odklápěcí karosérii. Typ B dostal rovněž horskou vzpěru a standardně se dodával s pneumatikami o rozměrech 800 x 90 mm vpředu i vzadu. Vůz, tři metry dlouhý, umožňoval na jednotný podvozek montovat nejrůznější druhy karosérií dvoumístných, třímístných i čtyřmístných či karosérií typu break (šestimístných), nesprávně označovaných jako dodávka nebo nákladní automobil.
