NW Versucher
Pětapadesátý výrobek z Kopřivnice navazoval na úspěšnou konstrukci Präsidenta. Byl opět vyroben (podle dochované knihy objednávek) zřejmě jen v jediném exempláři se stejným motorem - zážehovým plochým čtyřdobým dvouválcem Benz, uloženým vzadu, ale s jinou karosérií. Všechny vozy z Kopřivnice, vyrobené v tomto roce, se vyznačovaly charakteristickou kočárovou stavbou karosérie včetně zaoblené přední části, (tzv. labutí krk), s řidítky a umístěním motoru s klikovým hřídelem za zadní nápravou, ale v podrobnostech se od sebe dosti značně odlišovaly nejen stavbou a tvarem celé karosérie, ale i uspořádáním brzd, oráfováním a způsobem stavby rámu podvozku. Typ Versucher měl opět ventilový rozvod SV, odpařovací karburátor, zapalování odtrhovacím magnetem Bosch a mazání kapacími maznicemi s centrálním mazacím přístrojem za zadními sedadly. Vozidlo mělo čtyři rychlostní stupně a na první vyvinulo rychlost 5 km/h, na dvojku 14 km/h, na třetí stupeň 23 km/h a na čtyřku maximální rychlost 32 km/h.Vůz pro čtyři sedící osoby se neovládal nijak snadno a ani jízda s ním nebyla ve srovnání s dnešními automobily jednoduchá. Motor se uváděl do chodu roztočením setrvačníku. Potom se páčkou u řídícího sloupku nejprve nastavily otáčky, druhou sousední páčkou se citlivě doladil směšovací poměr paliva a vzduchu a páčkou pod předním sedadlem se upravil předstih.Poté se páčkou na pravém madle řidítek odjistil sloupek řízení a celý se naklonil k řidiči. Tím se zařadil první rychlostní stupeň a vůz se zvolna rozjel. Nakloněním sloupku poněkud dozadu se přesunula řemenice na druhý rychlostní stupeň a postupně na třetí a čtvrtý. Neutrál se nacházel mezi oběma krajními polohami.Díky dobrému kočárovému odpérování (vpředu byla eliptická listová péra, vzadu listová půleliptická) byla jízda i po nerovném terénu pohodlná. Rozvor náprav tohoto vozu byl 1850 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1250 mm, jeho hmotnost 905 kg, obě nápravy tuhé, rozměry obručí 800 x 90 mm vpředu a 1100 x 90 mm vzadu. Převod hnací síly zajišťoval řetěz, částečně v prostoru stupačky zakrytý. K osvětlení sloužily tři svítilny - jedna acetylénová na čele, dvě kočárového typu , svíčkové, na boku karosérie. Sedadlo řidiče bylo otevřené, zadní sedadlo, s manšestrovým potahem , se mohlo za nepohody uzavřít sklápěcí kočárovou střechou. Před znečištěním chránily cestující vysoké blatníky. Bylo by na místě mladšímu čtenáři přiblížit princip takzvaného odtrhovacího zapalování. V té době totiž původní nejstarší zapalování indukční cívkou nahradilo novější magnetoelektrické odtrhovací zapalování. Elektrickou jiskru, potřebnou k zapálení směsi, obstarával Boschův zapalovací přístroj. Pracoval tím způsobem, že magnety a kotva byly pevné a pouze dvě kovové clonky konaly kývavý pohyb. Tímto způsobem se vyráběl proud o nízkém napětí, který se přiváděl k jedné z elektrod zapalovácího mechanismu umístěného v pracovním prostoru válce.Zapalovací mechanismus byl vlastně přerušovač ovládaný vačkou, mezi jeho kontakty (pevnou a pohyblivou elektrodou) přeskakovala v okamžiku zážehu jiskra.
