Tatra 97
Nejmenším vozem Tatra této mimořádné třídy s motorem vzadu a s výraznými aerodynamickými prvky karoserie byl typ Tatra 97.Konstrukčně navazoval na typ Tatra 77 a 87. S druhým z nich měl i některé unifikované díly, lišil se však od něho menšími rozměry, jednodílným čelním sklem, měl pouze dva světlomety a zadní částí karoserie bez třetího bočního okénka. Vozů tohoto typu bylo vyrobeno pouze 508 kusů. Pohonnou jednotku tvořil čtyřdobý vzduchem chlazený plochý čtyřválec s protilehlými válci s rozvodem OHC, uložený podélně za zadní nápravou. Motor při kompresním poměru 5,9:1 dával nejvyšší výkon při 3500 ot/min. Písty z lehkého kovu měly dva těsnící a jeden stírací kroužek. Staticky a dynamicky vyvážený klikový hřídel byl uložen ve třech ložiskách. Pohonná směs se připravovala v jednoduchém spádovém karburátoru Zenith 30 IMF, kam se dopravovalo palivo membránovým čerpadlem. Akumulátorové zapalování bylo na 12 V, značky Bosch či Scintilla. Přenos hnací síly na poháněná zadní kola umožňovala jednokotoučová suchá spojka a čtyřstupňová převodovka v bloku s rozvodovkou se synchronizací třetího a čtvrtého rychlostního stupně a s řadící pákou na podlaze. Podvozek nahrazovala bezrámová konstrukce - samonosná ocelová karoserie s vestavěným páteřovým nosníkem čtvercového průřezu. Všechna kola byla nezávisle zavěšena Přední kola na dvou příčných listových pérech, zadní kyvadlová náprava na šikmých půleliptických listových pérech. Vpředu i vzadu se nalézaly teleskopické tlumiče. Provozní brzdy byly kapalinové bubnové na všechna čtyři kola, parkovací mechanická brzdila jen bubny zadních kol. Řízení bylo hřebenové , kola se obouvala do pneumatik o rozměru 5,75 x 16". Samonosná ocelová karosérie byla čtyřdveřová s předními sedadly samostatnými a posuvnými. Za zadním sedadlem, které bylo vcelku, se po sklopení opěradla nalézal zavazadlový prostor o objemu 0,4 m3. Vůz měl rozchod kol vpředu 1250 mm, vzadu 1230 mm, rozvor náprav 2600 mm, byl dlouhý 4270 mm, široký 1610 mm, vysoký 1450 mm se světlou výškou 210 m. Pohotovostní hmotnost nepřesahovala 1150 kg, užitečná hmotnost 450 kg. Vůz dosahoval největší rychlosti 130 km/h při spotřebě paliva 11 litrů a spotřebě oleje 0,2 litru na 100 km. Největší stoupavost při plném zatížení byla 30%. Karoserie vozu byla bez tehdy ještě bez obvyklých stupaček, s blatníky vestavěnými do karoserie a zakrytými zadními koly, se zapuštěnými klikami dveří, zapuštěnými ručičkovými ukazateli směru a polozapuštěnými světlomety. Automobil se vyráběl s levostranným i pravostranným řízením. Široké přední i zadní dveře s úhlem otevření téměř 90° umožňovaly pohodlné nastupování. Všechna boční skla byla spouštěcí. Vytápění teplým vzduchem od motoru se dodávalo pouze na přání. Vůz na pohled zvenčí budil dojem mnohem většího automobilu než jsou jeho skutečné rozměry. Zdá se neuvěřitelné, že je pouze o 70 mm delší než Škoda 120, stejně široký a jen o 10 mm vyšší. Pro Tatru 97 znamenala "čáru pres rozpočet" účast na mezinárodní výstavě v Berlíně roku 1939. Na jejím zahájení nechyběl Adolf Hitler, Goebbels, Göring a ostatní říšské špičky. Při prohlídce expozice Tatry zaujaly "vůdce" vystavené modely. Tatru 97 srovnával s novým produktem německého průmyslu - vozem KDF (Kraft und Freude), později známé jako VW - Käfer. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Podobnost vozů byla očividná a navíc parametry Tatry 97 byly v mnohém lepší. Nehledě na celkový vzhled vozu, Tatra v tu dobu nabízela pro tyto typy vozů kromě základní škály barev i devět druhů metalíz. Z Berlína ale přišel po výstavě údajně příkaz k zastavení výroby kopřivnického čtyřválce. Svědectví o této akci podal spolupracovník Hanse Ledwinky, p. Oskar Pitsch z Rakouska. Tak se stalo, že Tatra 97 skončila rokem 1939.
