Tatra 12
V roce 1923 se zrodil v kopřivnické Tatře nejzdařilejší výrobek této automobilky, vůz Tatra 11, který se vyráběl až do roku 1926.Potom jej nahradil typ Tatra 12. Zatímco typ Tatra 11 neměl ještě brzdy na předních kolech, u dalšího modelu Tatra 12 se již objevily. Vzadu se montovaly jednoduché čelisti pro nožní i ruční brzdu. Revolučním řešením byla volba troubové páteře místo rámu. Při její malé hmotnosti se dosáhlo velké tuhosti, zejména na kroucení, a také karosérie přichycená na tuto páteř příčnými nosníky, netrpěla na rozbitých cestách kroucením. Karosérie tak získala vysokou životnost i v těch nejhorších podmínkách. Tuto Ledwinkovu konstrukci později použily některé naše i zahraniční automobilky. K nenáročné obsluze přispěl i jednoduchý vzduchem chlazený dvouválcový motor. V tehdejší době většina automobilů používala chlazení kapalinou a k přímému chlazení vzduchem se jevila značná nedůvěra, pochopitelně podporovaná tiskovou kampaní konkurenčních automobilek. Jakmile však první zákazníci poznali výhody vzduchového chlazení, ledy byly prolomeny. Odpadly starosti se zamrzáním a doplňováním chladící kapaliny, vůz se stal nezávislým na klimatických podmínkách a motor byl lehký, neboť odpadl na otřesy choulostivý chladič. Propagační jízdy malých tatrovek cestovatele dr. Bauma i vítězství kopřivnického závodníka Veřmiřovského v závodě Moskva-Tiflis-Moskva na trati dlouhé 5300 km nad početnou konkurencí nejlepších zahraničních značek, z nichž polovina odpadla v těžko sjízdném terénu, potvrdilo dobré konstrukční řešení tohoto vozu. Plochý dvouválcový motor s protilehlými válci se ukázal jako dobře vyvážený a umožnil správné rozdělení chladícího vzduchu z chladícího ventilátoru u setrvačníku. Klikový hřídel spočíval na valivých ložiskách, mazání pístu a rozvodu stále čerstvým olejem obstarávalo Friedmannovo čerpadlo. Magneto - elektrické zapalování bylo dobře přístupné zepředu, spojka se osvědčila suchá čtyřlamelová. Při vší důkladnosti, se kterou se tento vůz stavěl hodil se i pro sportovní účely. Ventily v hlavě válců umožňovaly dobré plnění a při poměrně malých úpravách se snadno daly zvýšit výkon i počet otáček motoru. Při srovnání s dnešními vozy vynikne, jak byla Tatra 12 při své důkladnosti lehká. Při rozchodu 1200 mm měla poměrně značně velký rozvor náprav 2646 mm a hmotnost pouze 700 - 800 kg (hmotnost podvozku 520 kg). Při spotřebě 9 - 10 litrů na 100 km dosahovala rychlosti až 70 km/h. Palivová nádrž na 32 litrů umístěná pod kapotou umožňovala dopravu benzínu ke karburátoru samospádem. Pod kapotou se rovněž nacházela olejová nádrž s obsahem 5 litrů. Kola byly disková snímatelná. Řízení samosvorné, přičemž jeho šroub byl opatřen pravým a levým závitem. Dvě proti otáčení pojištěné polomatice, jedna s pravým a jedna s levým závitem, přenášely pohyb na řídící páky. Toto uspořádání umožňovalo snadné vyrovnání mrtvého chodu. Vůz se vyráběl jako kabriolet, pevná limuzína dvoudveřový standardní typ s nákladním nádstavkem a jako šestisedadlový automobil rovněž s nástavkem. V takovém provedení měl užitečnou hmotnost 300 kg a ložná plocha dodávkového vozu měřila na délku 1360 mm a na šířku 1100 mm. Tento automobil, vyrobený v celkovém počtu 7525 kusů, se ukázal jako téměř nezničitelný a osvědčil se zejména při dopravě nákladů do horských chat, kam musel dojíždět za každého počasí po téměř nasjízdných cestách.Tehdy to bylo zvykem, že když se karosérie rozpadla, předělal se vůz na dodávku. Koncepce staré "dvanáctky" se osvědčila také u dalších modelů této značky, i u nejtěžších nákladních. |